Kaple Na Vršku

První písemná zpráva o této kapličce pochází z roku 1837 od zlatokorunského faráře
Bartoloměje Sládka ze soupisu „Popsání všech nábožných stánků, kaplí, křížů a soch k faře
zlatokorunské patřících s připojeným protokolem, kdo je zachovávati a opatrovati má.“
Její popis je následující: „Kaple zděná obecní na Vršku nazvaná, v ní na zdi vymalovaná Panna
Marie Kájovská, správy velmi potřebující, tváři k polednímu obrácená. O počátku této kaple
se nic neví, o ni spraviti obec se zavazuje.“
Panna Marie Kájovská je se zdejším okolím silně spjata. Na konci 17. století přicházelo
na poutě do Kájova průměrně 20 tisíc lidí ročně, během první poloviny 18. století to bylo již
40 tisíc. V dobách největší slávy byly v Kájově konány poutě od jara do zimy. Vázaly
se zejména k mariánským svátkům. Do Kájova chodívala pravidelně procesí z obcí, měst
v okolí, ale i z velké dálky. Tenkrát byly v říjnu 4 hlavní poutě, tzv. zlaté. Bohoslužby byly
okázalé, řídil je opat ze Zlaté Koruny nebo prelát z Českého Krumlova, pomáhalo až dvacet
kněží. Kájov patřil ke zlatokorunskému klášteru a řada jeho opatů měla Kájovskou madonu
ve svém znaku.
Dnes se v kapličce malovaná Panna Marie Kájovská nedochovala. O kapličku často pečovali
majitelé nedalekého stavení s č.p. 9. A proto není divu, že právě pan Dufek ze zmíněného
domu věnoval plastiku Panny Marie s Jezulátkem, kterou uchovával po svém otci a věnoval ji
jako nový zdobný prvek do kapličky. Již otec paní Dufkové, pan Stříž, kapličku několikrát
opravoval.